Punk zine..!
      Rozhovor (překlad):      

SEDITION

                  Akce:                 

???
                 TOP 3:               

CITIZENS PATROL - Demo 2006 EP
IMPULSEALER / NO GOD RHETORIC - split EP
GRIDE - Hluboká temná modř LP
Rozhovor s Angusem ze skotské hardcore-punkové kapely SEDITION, která fungovala v letech 1988-1993 a následně se dočkala reunionu v roce 2007, který vyústil v další pokračování kapely. Krom syrové, vzteklé hc-punkové vřavy se kapela vryla do paměti punx svým přístupem, který odkazuje na keltské kořeny, ať už graficky či textově. Angus dále působil v kapelách SCATHA, T.R.I.B.E., CHAOTIC SUBVERSION nebo aktuálně BRAIN ANGUISH.

Autor: Líný čuně

SEDITION byli velmi aktivní v letech 1989 až 1993. Vše z těchto let je zachyceno na nahrávkách.  Po ukončení činnosti někteří z vás založili podobný projekt, Scatha. O několik let později jste odehráli jeden koncert, pak zase nic a teď se zdá, že jste zpět. Znamená to, že jste fungující kapela, aktivně hrajete koncerty a píšete nový materiál? Můžeme očekávat nové písně na koncertech, nové nahrávky, turné atd.?

Angus: Prožíváme určitě jedno z nejaktivnějších období za dlouhou dobu. Už od prvního „reunionu“ v roce 2008 jsme mluvili o tom, jak aktivitu udržet a snažit se zkoušet a koncertovat pravidelněji, ale vzhledem k rodinným, pracovním a jiným závazkům, se to nikdy nepodařilo. Myslím si také, že při prvním reunionu jsme ještě nebyli na návrat připraveni. Až do koncertu Doom Chile benefit v roce 2015 v Bradfordu nebo koncertech s Reality Crisis v roce 2017 jsme nezněli tak, jak bychom měli.  Především koncerty s Reality Crisis byly zlomové.

Strávili jsme spoustu času zkoušením a pilováním materiálu, dokud jsme nebyli všichni spokojení s tím, jak to zní, což nebylo kvůli vzdálenosti mezi námi snadné. Takže ano, období let 2017/2018 je zdaleka nejaktivnější, jaké jsme za dlouhou dobu měli. Potom co odehrajeme 27. dubna koncert v 1in12 v Bradfordu na oslavě 30. výročí tohoto centra, budeme mít delší přestávku, protože se Brycey, náš baskytarista, bude v letních a podzimních měsících věnovat stavbě rodinného domu. Uvidíme, jestli se po téhle pauze, dokážeme vrátit zpět se stejnou dynamikou, s jako nám to šlape teď! Chtěli bychom také pracovat na novém materiálu. Máme už rozpracované nějaké nápady, a tak snad půjde vše dobře a budou z nich nakonec i nové nahrávky. Měli bychom být součástí série benefičních sedmipalců na podporu Sea Shepherd, které vyjdou pod Global Resistance Records, kteří právě vydávají úžasnou kolekci benefičních singlů na podporu Hunt Sabs. Jsme opravdu nadšení, že jsme byli požádáni, abychom se do toho zapojili, už jsme mezi sebou i probírali, jak a čím bychom mohli přispět!

Teď když lidi vědí, že hrajeme, dostáváme spoustu nabídek k vystoupení na koncertech a festivalech třeba i v Polsku, Belgii, Finsku. Všechny ty nabídky vypadaly skvěle, bohužel jsme je ale, právě kvůli Bryceyho plánům, nemohli všechny přijmout. Snad třeba příští rok. Všichni bychom rádi pokračovali v hraní i v roce 2019, tak snad vše klapne, jak má. Tento rok je navíc 30. výročím Sedition, takže by to byla skvělá příležitost ke koncertům, novým nahrávkám nebo alespoň znovu vydání těch starých.

Co se vás vlastně přimělo k návratu?

Upřímně musím říct, že od 1993, kdy jsme skončili, až do roku 2008, kdy byl první reunion, nikdo z nás o obnovení činnosti nepřemýšlel. Jsme roztroušeni po celé zemi, takže jsme po dlouhou dobu měli omezený vzájemný kontakt, každý měl během té doby svou vlastní rodinu, práci a někteří z nás závazky v další kapele. Pak v roce 2007 tragicky zemřel náš dobrý přítel a o rok později, počátkem roku 2008, se nás náš kamarád Jacko zeptal na možnost reunionu na vzpomínkovém koncertě, který pro něj organizovali. Všichni jsme samozřejmě souhlasili, že to uděláme, moc jsme se nad tím nerozmýšleli. Měli jsme dost málo času na to, se znovu sehrát, přece jen jsme spolu nehráli 15 let, což bylo na výkonu samozřejmě znát, ale vzhledem k charakteru události, jsme to neřešili. Uvědomili jsme si, že jsme si hraní spolu fakt užili, ale, jak už jsem řekl, k ničemu trvalejšímu to nevedlo.

Až další rok navrhl Azill z Hiatus, že by bylo fajn, kdyby se dali Sedition i Hiatus znovu dohromady a odjeli pár společných koncertů. Překvapivě to klaplo, odehráli jsme nakonec 4 koncerty, 3 z toho s Hiatus. Zase, jak už jsem řekl, nemyslím si, že jsme v tuto chvíli byli opravdu připraveni, ale užili jsme si hodně legrace, potkali jsme spoustu lidí, které jsme dlouhou dobu neviděli, našli si nové přátele a hráli s některými skvělými kapelami.

Posuneme se do roku 2016. Tenkrát nás Bri, pořadatel Doom Chile Benefitu v Bradfordu požádal, zda bychom festival nezakončili, když jim vypadl původní headliner. Tenkrát jsme vzhledem ke zkušenostem z minulých let váhali, nechtěli jsme vystupovat, když to neznělo tak, jak jsme si to představovali. A tak jsme s potvrzením naší účasti čekali, dokud nebudeme mít nazkoušeno, tak jak jsme potřebovali, z čehož samozřejmě Bri jako pořadatel, nebyl zrovna nadšený. Myslím, že jsme mu řekli, že zahrajeme, pak to zrušili a za další týden zase potvrdili. Naštěstí pro nás šly zkoušky dobře a po asi 5 nebo 6 setkáních jsme byli připraveni vystoupit. Byl to nakonec skvělý koncert a pro velkou věc, takže jsme vděční, že jsme toho byli součástí. A samozřejmě, být mezi tolika starými přáteli v 1v12 nám přesně připomnělo, proč to děláme tak rádi!

V únoru 2017 jsem se zúčastnil festivalu Another Winter of Discontent v Londýně, kde kapela mých dvou dcer, Bratakus, hrála během pamětního dne festivalu věnovanému Vi Subversa, který proběhl poslední den festivalu. Narazil jsem tam na Simona z Crash n Burn gig promotions, který nám v roce 2009 dělal koncert s Hiatus. Řekl mi, že byl požádán, aby uspořádal britské turné pro Reality Crisis z Japonska, a že mu dali seznam několika kapel, se kterými by chtěli v Británii hrát, z nichž jedna byla právě Sedition. Po svém návratu jsem nabídku tlumočil ostatním a shodli jsme se na tom, že vzhledem k tomu, že se koncerty měly konat až za 9 měsíců, tak bychom měli být schopni se dostatečně sehrát, abychom zněli dobře. A pokud se to nepodaří, tak to vzdáme. Cítili jsme tentokrát o dost větší tlak, už nešlo jen o hraní pro nás nebo kamarády.

Najednou jsme si byli vědomi, že náš věk je docela problém. Všichni se blížíme k 50 a očividně jsme si nikdy nepředstavovali, když jsme v našich 20 letech hráli hardcore punk, že existuje možnost, že to budeme ještě dělat, když nám bude téměř 50! Také jsme si byli vědomi, že lidé nechtějí přijít a vidět jen unavené staré muže běhající po podiu – když jdeš na hardcore, chceš vidět vztek a energii, z toho se to přece všechno zrodilo! Nyní pevně věřím, že věk je jen stav mysli, ale někdy vám tělo připomene, že vám už opravdu není 20 let. Časté a pravidelné zkoušky si rozhodně vyžádaly svou daň, zejména proto, že někteří z nás mají různé problémy spojené s věkem. Bolesti kloubů a zad nejčastěji. Pro mě byl pokus o křik se stejnou intenzitou jako v mých 20 letech po celou 40minutovou zkoušku rozhodně zkouškou vytrvalosti. Všechno to vyžadovalo hodně plánování, obrovské úsilí a spoustu bolesti, ale nakonec to vyvrcholilo 4 úžasnými koncerty pro nás a Bratakus, z toho 3 s Reality Crisis. Opět jsme získali spoustu nových přátel a setkali se s mnoha starými, hráli s ještě úžasnějšími kapelami a znovu jsme si připomněli, proč to všechno děláme. Punk rock family, network of friends - říkej tomu, jak chceš, to prostě jinde není. Rozhodně to stálo za všechnu tu bolest!

Mohl by podobný osud potkat i Scatha?

Nikdy neříkej nikdy, na podobnou otázku ohledně Sedition, bych kdysi taky řekl: „Ne.“ Ale je to dost nepravděpodobné. Někteří členové Scatha už se v těchto kruzích nepohybují. Naše cesty se tak už nepotkávají a nevypadá to, že by se to mělo někdy změnit. I když je pravda, že Billy se nechal slyšet, že by si přál, aby na oslavě jeho padesátin vystoupily všechny kapely, ve kterých kdy hrál, což by znamenalo The Disturbed, Sedition, Disaffect a Scatha. Takže by hrál celý večer sám sobě na své narozeninové párty, což pokud znáte Billyho, by vlastně mohlo být jeho splněným snem. Naneštěstí jsou ale v současné době aktivní pouze The Disturbed a Sedition, takže vážně pochybuji, že se to uskuteční někde jinde než v jeho snech.

Zdá se tedy, že pravidelně zkoušíte? Je to těžké, když žijete daleko od sebe?

Není to zas tak těžké, jak se zdá, i když to vyžaduje dost plánování a výdajů. Zhruba víme, kdy a jestli je každý z nás k dispozici, což určuje, zda je pro nás ze severu jednodušší cestovat na jih nebo naopak. Ale ať už Brycey a já jedeme doů do Glasgow nebo Martin a Billy k nám na sever, dost se to prodraží! Takže čím víc musíme zkoušet, abychom se připravili na poslední várku koncertů v listopadu 2017, tím více se stává finanční stránka věci problémem. Nejsem si jistý, že většina lidi, kteří se účastní koncertů, vůbec přemýšlí o úsilí a nákladech, které jsou zapotřebí, jen aby se kapela dostala do bodu, kdy jsou ochotni zaplatit peníze za lístek, aby se na ni mohli podívat. My, když jsme byli mladší, jsme to určitě neřešili. Všichni máme nyní rodiny, takže jsme si vědomi, že ať už si hraní v kapele jakkoli užíváme, naše rodiny si nemohou dovolit to financovat. Všichni máme svoje běžné zaměstnání a finančně jsme na tom víceméně stejně, takže na to máme stejný názor. Máme ale taky to štěstí, že se zdá, že nás lidi zatím opravdu chtějí vidět hrát, takže se nám daří pokrývat v podstatě všechny náklady, co jsou s tím spojené, což nám umožňuje dělat dál to, co nás baví.

Důležitá součást Sedition byla i umělecké stránka vašich nahrávek. Ta je, stejně jako texty, silně inspirovaná keltským uměním. Protože pocházíte ze Skotska, zdá se to přirozené, ale jaký byl vlastně celý ten koncept a idea?

To, co jsme se snažili vyjádřit, ale asi neuměli dost dobře formulovat, když nám bylo po dvacítce, a možná ani teď to ještě úplně nedokážeme, bylo čistě o přijetí kulturní identity. Stále si myslím, že kulturní identita je důležitou součástí každé společnosti. Dává vám území, místo, smysl, pocit sounáležitosti. Je to něco, co chybí většině „moderních“ společností. Ty jsou více zakořeněny v národní identitě nebo tradici, které jsou obvykle velmi rigidní, a zdá se, že lidi spíše rozdělují, šíří nenávist a násilí, které média a vláda úspěšně podporují.

Kulturní identita, pokud existuje, je mnohem plynulejší a přizpůsobivější době. Když navštívíte některé z nejchudších zemí světa, vidíte tam lidi, kteří nemají téměř žádné materiální bohatství, a přesto se stále usmívají, jsou vstřícní a velkorysí, šťastní. Rozhodně se zdá, že jejich bohatství je v jejich kultuře, a díky tomu jsou jejich životy obecně bohatší. Proto vlády po celém světě investují tolik času a peněz na devastaci a „bělení“ kultury.

Lidé, kteří mají vazby na kulturu, jsou zpravidla silnější a vzdorovitější. Zničte kulturu a dostanete vykořeněné a mnohem více zranitelné lidi. Je historicky dokázáno, že jakmile se vám povede rozložit kulturu, problémy jako deprese, závislost, domácí násilí a sebevraždy si rychle najdou cestu tam, kde dříve skoro neexistovaly. Jedná se o celosvětově osvědčenou metodu a „mocnosti“ to moc dobře vědí a proto ji taky dodnes používají. V mnoha původních kulturách po celém světě jsou dnes případy alkoholismu, deprese a sebevražd, v důsledku systematické dekulturalizace, výrazně vyšší. Ztráta kulturní identity a pocitu sounáležitosti rychle vedou ke zhoršení duševního zdraví. Pevně věřím, že tento nedostatek kulturní identity, zvlášť zde na západě, je to, z čeho se zrodil punk. Jakákoli kultura, která tady na západě, kdy byla, byla úspěšně vybělena už před dlouhou, dlouhou dobou. Angloamerikanizace většiny Západu musí být jednou z nejúspěšnějších dekulturalizací v historii. Navzdory tomu jsme „vytvořili“ naši vlastní kulturu v punku. Obsahuje všechny tradiční prvky jakékoli jiné kultury - hudbu, kostýmy, tance a obřady. Pro ty z nás, kteří mají to štěstí, že se do ní zapojili, to může přinést stejný pocit sounáležitosti, začlenění a přijetí. Díky jejím kořenům vytváří stejný pocit síly, jednoty a vzdoru, jaký prokazují jiné kultury.

Nechápej mě špatně, neříkám, že je perfektní nebo idylická, má mnoho nedostatků, ale možná je to proto, že se neustále snaží koexistovat vedle a často i uvnitř mainstreamové „nabílené“ kultury, ze které se zrodila. Tahle juxtapozice, kdy se neustále snažíte fungovat v obou sférách, ať už z pracovních, rodinných, sociálních důvodů, vede často k opětovným pocitům izolace, destabilizace duševního zdraví a jeho celkovému zhoršení.

Myslíš, že jste zodpovědní za rozšíření keltských motivů v punku?

Haha! Nejsem si jistý, zda za to můžeme převzít plnou odpovědnost, ale ano, zdá se, že dnes je toho v punku hodně! My jsme ty motivy použili, protože se nám zdály vizuálně opravdu krásné a pozoruhodné. Myslím, že keltská kultura byla v určitou chvíli v Evropě natolik rozšířena, že její obraznost může oslovit obrovské množství lidí. Jak jsem již řekl výše, vytvořili jsme tuto kulturu punku a s ní přicházejí i charakteristické znaky další kultury - prominentní užití jejího umění a symbolů je jedním z nich. Keltské a jiné kmenové umění rozhodně oslovuje mnoho punks napříč obrovskou demografickou skupinou. Díky punku se také objevilo mnoho talentovaných umělců, kteří se inspirovali v keltské obraznosti. Sonia Lord a její úžasná práce na coveru LP Saorsa od Oi Polloi, Sean Fitzgerald, Kosuke Inoshiri a jeho dechberoucí práce na DIY výrobcích zn. AWEN. To je jen pár lidí, jejichž práci na Facebooku sleduju.

Když už jsme u toho, kdo udělal artwork pro album Earthbeat?

Artwork pro Earthbeat byl výsledkem spolupráce mezi kapelou a pár blízkými přáteli, kteří byli v té době umělci. Mnoho našich přátel s námi cestovalo, když jsme hráli nebo byli na turné, a když jsme žili v Glasgow, téměř všichni jsme žili buď spolu, nebo blízko sebe. Byla to spíš jako jedna velká rodina, sdílení bytů, domů, členů kapely a všeho mezi tím. Protože jsme byli obklopeni všemi těmi talentovanými umělci, samozřejmě jsme chtěli některé z nich zapojit i do tohoto projektu. Na bookletu se podíleli např. Yon Auchenshugle Tree Man a Alan Torrance, jehož práce prostupuje celým bookletem, dělal doprovodné ilustrace k písním Lungs of the Earth, Ecologic, Logical Isolation, A Trail of Tears a Freedom is an Attitude. Jeho práce vyznačující se primitivním surrealismem, skvěle vystihovala pohled kapely. Kromě LP Earthbeat dělal Alan cover také na naší stranu split LP s Pink Turds in Space. Nyní je mezinárodně uznávaným umělcem, který prodává díla i v USA, a ilustruje také knihy. Mimochodem ta postava z alba troubící na roh, je právě Alan. Kresba je inspirována jednou jeho fotkou, kde byl přesně takhle vyobrazen.

Dom Zombi nebo Dominic Regan je další mezinárodně uznávaný umělec, kterého jsme měli to štěstí v té době znát a sdílet s ním bydlení. I on se na bookletu podílí více díly. Jeho intenzivně chaotické a hadovité uzlové vzory jsou téměř jeho ochrannou známkou a lze je vidět na několika stránkách bookletu – písně Tribal Transition/Pagan Dischord, Deconsume a Aphorism. Pracoval v komiksu téměř 30 let a přispěl prací pro DC, Marvel UK, 2000AD, IDW, Image and Legendary, stejně tak publikoval i řadu svých autorských prací - People Protector Akay – The Devil’s Pawn, High Pilot – Orbits Of Ephemera a Sea Lord Akwa – Monsters from the Iron Sun, z nichž jsou některé dostupné i online. Kromě Sedition se Dom podílel také na vizuálu prvního alba Scatha - Respect, Protect, Reconnect. Je také autorem loga Dissafect na albech Powerless With A Guitar a Chained to Morality. Z aktuálnějších věcí nelze nezmínit než brilantní přebal na album Projections I od Headless Kross.

Gail (Token Woman), AKA Gail Coates, přispěla obrázkem s potiskem těla, který souvisí s písní Sex Biased Roles. Zde zvěčněné nahé postavy patří jí a Dominiku Reganovi. Pamatuji si, že to byla noční můra, když jsme řešili, jak to zmenšit z reálné velikosti tak, aby se to vešlo do bookletu, ale už si nepamatuji, jak jsme to nakonec udělali. Gail je rovněž autorkou coveru alba Dissafect Chained to Morality. V současné době provozuje Gail Power Art & Design, kde pomocí pečlivě vybraných kousků z charitativních obchodů, nebo odpadků vytváří stylové upcyklované oděvy a nepředvídatelné umění. Zbytek bookletu dodělali členové kapely. Já jsem navrhl a nakreslil přední a zadní stranu alba, Dom ji olemoval. Mým dílem jsou také ilustrace k písním Gaia, Ecologic a New Breed Bad Seed. Art k  Earthbeat nakreslil Brycey. Martin zase přispěl u písní Who’s the Savage, Key to Co-Existance a Death Chant. Píseň Ride on zase zpracovala Ainsley, moje partnerka a matka Bratakus. Také nesmím zapomenout na Yvonne Strike/Y-Von (Typing Woman), která to celé vysázela a na Sneda a Aleca z Flat Earth Records, kteří to potom všechno ručně tiskli, zatímco my jsme pak už jen slízli všechnu slávu.

Kapela existovala jen 5 let, ale měla obrovský dopad. Dokážeš říct proč?

No, tím si nejsem úplně jistý. Příští rok, 2019, máme 30. let od založení, a jak si řekl, kapela fungovala jen 5 let. Pak byla 15 let pauza, kdy se nic nedělo, až do roku 2008, kdy, jak jsem už řekl, jsme byli požádáni o reunion, sami jsme o tom vážně vůbec neuvažovali. Takže nevím, co myslíš tím obrovským dopadem, ale myslím, že se hodně lidí ztotožnilo s tím, co jsme propagovali v textech – opětovné spojení se zemí/přírodou, její vnímání jakožto živoucího dýchajícího organismu, nikoli jako komodity nebo našeho majetku, který můžeme vykořisťovat. Měli bychom fungovat jako její ochránci, ne paraziti. Využití svého kulturního dědictví, jeho sdílení a celkové uvědomění o něm.

V té době existovaly jiné kapely, které říkaly svým vlastním způsobem, svými slovy, to samé. U nás to možná bylo kombinací výše zmíněného a i naší vizuální prezentací - na rozdíl od našich současníků jsme nenosili černé džíny, ale kilty. Asi jsme díky tomu více vynikli, když jsme vypadali, jako bychom právě slezli dolů z kopců, abychom zažili zázraky moderní civilizace. Tenhle dojem nebyl navíc potom, co se někteří z nás odstěhovali na odlehlý venkov, zas tak daleko od pravdy. Tohle všechno, spolu s použitím keltské obraznosti, asi prostě na lidi zapůsobilo. Nebylo to nijak plánované a jen díky pomoci mnoha přátel jsme vydrželi fungovat celých 5 let.  Hráli jsme po celé zemi, dvakrát byli na turné po Evropě, díky One by One jsme vydali několik desek a potkali jsme spoustu skvělých lidí, z nichž mnozí jsou dodnes naši přátelé.

Stejně jako všechny ostatní kapely a lidé, kteří v té době a i dnes působili na DIY scéně, jsme prostě jen psali a zpívali o tom, co jsme v té době byli, co nám přišlo jako kapele důležité. Nosili jsme to, co jsme si vyrobili a čím jsme vyjadřovali to, kým jsme. Desky i trička jsme opatřili artworkem, o kterém jsme doufali, že bude něco sdělovat. Takže myslím, že kombinace všech těchto věcí a doufejme, že i způsob, jakým jsme je jako kapela předali na pódiu/desce, možná v některých lidech zůstala. Jsme rádi, že jsme přinejmenším vzbudili zájem o to, co děláme, i když v menší míře, znovu i dnes. Opravdu máme velké štěstí, že jsme byli a stále jsme toho všeho součástí.

Co si myslíte o punkových kapelách, které nepocházejí ze Skotska a používají na svých deskách keltské umění?

Je dobře známo, že keltská kultura byla v jednom okamžiku rozšířena po území celé dnešní Evropy. Důkazem je např. známá kamenná plastika hlavy Kelta nalezená v Mšeckých Žehrovicích v Čechách. Stejně tak rozsáhlá germánská keltská kultura a samozřejmě nechvalně známé galské kultury v Bretani a moderní Francii. Ani v Británii se její lokalizace neomezovala pouze na Skotsko. V jednu chvíli byla rozšířena po celé Británii, jako kulturní dědictví je však v dnešní době uznávána spíše v místech jako Cornwall, Wales, the Isle of Man, Irsko i Skotsko. Nemluvě o „modernějších“ migračních vlnách lidí z těchto oblastí, do Ameriky a Kanady, kde dodnes slaví keltské zvyky a kulturu. Proto nemohu mít problém s lidmi, kteří používají keltské umění na svých deskách, i kdybych chtěl, protože ho nevnímám jako vlastnictví nějaké konkrétní skupiny nebo země.

Jak jsem již řekl, zdá se, že ty motivy byly úspěšně přijaty mnoha různými lidmi v rámci širší punkové „kultury“. Perfektně se do ní hodí. A výsledkem je úžasný artwork na obalech desek a na trikách. Ať punk znamená cokoli, mělo by to být sdílené, stmelující a inkluzivní, a možná jsem naivní, ale pořád si myslím, že tohle ho už od jeho počátků charakterizuje. Ale je asi třeba upozornit i na to, že z mé perspektivy bílého hetero muže je snadné se cítit někde začleněný.

Po nějaký čas jsi nebyl aktivní v žádné kapele, žil sis svůj vlastní život ve Skotsku. Co se dělo během této doby a co tě přimělo vrátit se na pódium?

Jak už jsem řekl, i poté co Sedition ukončili činnost, jsem dělal hudbu. Asi rok na to jsem spolu s některými členy Sedition a Dissafect, kteří se mezitím taky rozpadli, dal dohromady Scatha. Tahle kapela byla, s různými pauzami a změnami v sestavě, aktivní do roku 2001, kdy se rozpadla. Shodou okolností se nám, Ainsley a mně, narodilo první dítě v době vzniku Scatha, a druhé zase v době, kdy jsme končili. To mi vlastně došlo právě teď, když tohle píšu. Pár let potom co skončila Scatha, jsme dali dohromady T.R.I.B.E. S Brianem Curranem jsme napsali pár písní s úmyslem založit kapelu, ale Brian hrál v té době už v Ruin, kteří se začali právě rozjíždět. Hodně nahrávali, koncertovali, a on se tak nemohl věnovat T.R.I.B.E. Ale některé naše dobré songy se podařilo nahrát, i když bez něj.  A jako kapela nakonec T.R.I.B.E. fungovali asi rok nebo dva – asi v letech 2005-2007? V té době jsme odehráli pár dobrých koncertů, dokonce jsme se dostali na jeden koncert i do Evropy. Také jsme nahráli demo a splitko s Ruin, co vyšlo na MCR Japan.

Po rozpadu T.R.I.B.E. jsem sporadicky napsal nějaké písně ještě v jejich stylu, ale pak jsme s Brianem založili Brain Anguish. Měl jsem v té době několik nepoužitých skladeb z dema poslední inkarnace T.R.I.B.E., což byl v tu chvíli jen studiový projekt sestávající z Johnnyho Disturbed na kytaru, mnou za mikrofonem a našeho kamaráda Garyho, který hrál na basu a programoval bicí. V té době to byl projekt docela podobný tomu, co teď Brian a já děláme s Brain Anguish. Johnny mi poslal kytarové riffy, které jsem rozsekal na počítači a strukturoval kolem textů, pak Gary naprogramoval bicí stopu a basu. Nahráli jsme demo tří takových skladeb, pak se Johnny rozhodl vzkřísit The Disturbed, jeho starou punkovou kapelu z 80. let a soustředit se na ni. Dvě ze tří písní, které jsme udělali jako T.R.I.B.E. byly zrecyklovány pro Brain Anguish. Další skladba z té doby, skončila pod hlavičkou T.R.I.B.E. na kompilačním albu „In The Spirit of Crazy Horse - Free Leonard Peltier“, které vyšlo na Kan Ar Briez records z Bretaně. Když tu skladbu, Progress, která album zakončuje, posloucháte, můžete slyšet vlivy současného zvuku Brain Anguish.

Působíš jako tour manager, řidič Bratakus, vydáváš jim nahrávky, hraješ se Sedition a nedávno jsi založil projekt Brain Anguish s Brianem Curranem. Uslyšíme i něco víc než jen ten jeden song na bandcampu? Půjde časem o regulérní kapelu?

Máme i další písničky, v tuhle chvíli celkem asi 8, snažili jsme se teď zkoušet, kdykoli to šlo. Vzhledem k naší práci, rodině a dalším závazkům, je obtížné získat čas na pravidelné zkoušky, a tak netvoříme tak rychle, jak bychom chtěli a trvá déle, než jsme s jejich konečnou podobou spokojeni. Nicméně než jsem stihl odpovědět na tyhle otázky, tak jsme mezitím zveřejnili na bandcampu další skladbu. Určitě máme v úmyslu materiál nahrát, vydat a zpřístupnit. S Brain Anguish jsme chtěli vždy tvořit něco, co bude dobře fungovat i živě. Protože jsme jen dva, tak nám zabere víc času, než přijdeme na to, jak věci dělat dobře a efektivně, aby navíc taky zněly tak, jak chceme. Brian poprvé používá looper pedál a já zase poprvé hraju na basu, takže nám taky trvalo, než jsme se s tím oba sžili.  V tuhle chvíli máme připravený set o délce 20-25 minut, což je podle mě pro koncert naprosto dostačující. Takže teď hrajeme tyhle písničky pořád dokola, dokud je nenazkoušíme tak, abychom s nimi mohli vylézt před publikum, což doufám, nebude trvat moc dlouho.

Založil jsi Screaming Babies Records, jen aby si vydal DIY nahrávky Bratakus nebo plánujete vydávat i jiné věci, třeba Sedition?

Ano, původně bylo účelem labelu vydání Bratakus. Bratakus v DIY scéně vyrostli, a tak dávalo smysl vydat je touto cestou. Jejich první CD EP Gigantopithicus, si nahráli doma a vydali taky DIY. Mělo rozkládací obal, aby bylo možné ho doma taky kompletovat. Všech cca 500 kopií, si složili i prodali sami, přesné číslo neznám. Což se dá u tak malé relativně neznámé DIY kapely považovat docela za úspěch, zvlášť když ty věci prodávali skoro jenom na svých koncertech, pár kopií se prodalo taky online, digitální kopie nepočítám. Po tomhle už bylo jasné, že LP Target Grrrl si vydají také touto cestou. Prostě to tak dávalo smysl. V případě tohoto alba nám ale dost lidí pomohlo s distribucí. Hodně skvělých DIY dister ho mělo v nabídce, což album rozhodně pomohlo dostat tam, kde je teď. Díky úspěchu alba Target Grrrl, jsme v pozici, kdy můžeme přemýšlet i o vydávání dalších věcí. I když vzhledem k rychlosti s jakou Bratakus tvoří, je dost možné, že bude jejich další album připravené ještě před tím, než stihneme vydat něco jiného. Myslím, že už mají snad polovinu hotovou!

Každopádně, jak jsem řekl, příští rok bude 30. výročí založení Sedition, takže doufám, že vydáme nějaká nové věci nebo alespoň znovu vydáme ty staré. Pro začátek bychom chtěli určitě vydat na sedmipalci naše první demo z roku 1989, které na vinylu nikdy nevyšlo. Nedávno jsem totiž našel původní pásky z jeho nahrávání. Něco z něj vyšlo tenkrát na nějaké kompilační kazetě a později na částečné CD diskografii End in the Beginning, Beginning in the End, co vyšla na  Flat Earth Records. Původně šlo o poslední demo Chaotic Subversion, ale v době kdy vyšlo, jsme se akorát přejmenovali na Sedition, a tak se nakonec stalo jejich vůbec prvním demem. Takže si myslím, že by to výročí byla dobrá příležitost, vydat záznam z doby zrození kapely. Předtím bych ale chtěl udělat ještě album Brain Anguish. Máme už dost písní, i když ještě nejsou nazkoušené, tak jak bychom potřebovali, ale většina materiálu je už hotová a zní slibně. Měli bychom brzy začít hrát koncerty, tak by bylo dobré mít už i něco nahraného, uvidíme, zda vše půjde dobře. Pro aktuální info sledujte Facebook stránku Screaming Babies Records.

Sedition coverovali píseň Ride On, jejíž autorem je irský muzikant bez jakýchkoli konexí na punk. Proč jste si vybrali zrovna tenhle song?

Všichni máme opravdu rádi originální verzi Christyho Moora. Ta píseň se hodně hrála po různých bytech a domech, kde jsme bydleli nebo je navštěvovali. Nápad na to udělat cover, jsem měl já, vymyslel jsem i základní strukturu, jak by to mělo vypadat a talentovanější část kapely to pak nějak dotvořila do konečné podoby. Většinou to vypadá tak, že si v hlavě vytvořím nějaký obraz, jak by měla píseň vypadat, pomocí broukání to přetlumočím kapele a společně to pak dotáhneme. Tady jsme však museli skloubit původní melodii se zvukem Sedition. V originále nese melodii kytara, což by u nás nefungovalo, a tak to získalo konečnou tvář a zapadlo to do sebe vše až poté, co Brycey přišel s basovým doprovodem. Vůbec to sice nezní jako náš song, ale i tak si myslím, že to pořád má náš zvuk. A pro lidi co znají originální verzi, je ta píseň stále rozpoznatelná. Dodnes je to jedna z nejoblíbenějších písní Sedition.

Čím se živíte? Jste na volné noze nebo v zaměstnání?

Všichni pracujeme v docela rozdílných odvětvích. Brycey pracuje pro Highland Wholefoods Co-Op poblíž místa, kde žije. Billy je kuchař na několika místech v Glasgow. Martin pracuje jako civilní a environmentální dohled na stavbách. Já pracuji sám na sebe jako grafik, taky navrhuju a vyrábím vlastní trika. Jako grafik na dálku taky pracuju pro firmu Johnnyho Disturbed - John Moffat Print & Design in Glasgow.

Co můžeme očekávat od Sedition v příštích 2 letech? Nebo alespoň, co si přejete?

Jak jsem zmínil výše, doufáme, že odehrajeme více koncertů, napíšeme více písní, nahrajeme a vydáme více věcí a případně nějaké znovu vydáme. To je to, co bychom rádi. Ale důležité je, že se společně potkáváme a děláme věci, co si užíváme a vždycky se u toho i hodně nasmějeme.

Sonia Lord
www.instagram.com/sonia_penandink
www.facebook.com/sonia.penandink

Sean Fitzgerald:
https://www.instagram.com/seanfitzgeraldart
https://www.facebook.com/SeanFitzgerald.art

Kosuke Inoshiri:
https://www.instagram.com/explore/tags/awendiyproducts

Dominic Regan:
http://gammahed.blogspot.co.uk
https://www.instagram.com/dominicregan

Gail Coates:
https://www.facebook.com/Gail-Power-Art-Design-1617868398498962

Screaming Babies Records:
https://www.facebook.com/ScreamingBabiesRecords

BRATAKUS:
https://www.instagram.com/bratakusband
https://www.facebook.com/Bratakus

BRAIN ANGUISH:
https://brainanguish.bandcamp.com
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původní text:  
https://sanctuspropaganda.com/cultural-identity-is-an-important-part-of-any-society-interview-with-sedition





 
04.11.20 20:51
trojka
           Novinky v distru:          

HARDCORE / PUNK CALENDAR 2021 by Siki
IMPULSEALER / NO GOD RHETORIC
- split EP
SOCIAL CHAOS – Dia do Óbito LP
NIČITEL/ZOZOO – split 10“
TURTLE RAGE / ILL! – split EP
TURTLE RAGE - Critical Thinking EP
TURTLE RAGE – Contramutagen EP
ARNOxDUEBEL / MEDICATION TIME – split EP
EXORBITANT PRICES MUST DIMINISH / NOTHING CLEAN – split EP
JACK / NIYAZOV – split EP

**************************************
Kompletní seznam věcí v distru ZDE!
**************************************
OBRAZ - Obránci zvířat
 
PHR

PHOBIA RECORDS



MAGICK DISK MUSICK (online store & record label)

VINYL DISK MUSICK (e-zine about Czech vinyl records)
 




TOPlist
DIY HC-PUNK MAGAZINE!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one