Punk zine..!
      Rozhovor (překlad):      

DROPDEAD

SEDITION

                  Akce:                 

                 TOP 3:               

SCYTHE - s/t MC
BOOTLICKER - Nuclear Family MC
SUB-LEGALS - Bastard Beat MC
Rozhovor se zpěvákem DROPDEAD Bobem vznikl původně pro fanzin Fear and Loathing, naživo během (zatím) posledního londýnského Chimpyfestu v roce 2019. Není žádnou novinkou, že koncem minulé roku vyšla nová deska “Dropdead 2020“, která se dočkala mnoho pozitivních, ale i negativních ohlasů, tak proč si nepřiblížit to, co všechno tomu předcházelo…
Autor: Líný čuně

Nejprve bych se zeptal, jak jste se dali jako kapela dohromady? Znali jste se už předtím?

Neznali, dali jsme se dohromady podobně jako tenkrát většina kapel. Byl jsem velkým fanouškem hardcore a anarcho-punku, takže jsem vždycky chtěl dát dohromady svoji vlastní kapelu. Tak jsem udělal tehdy obvyklou věc – vymyslel leták/inzerát, že hledám lidi do kapely a vyvěsil ho v několika obchodech s deskama. Nejprve se mi ozval Brian, náš bubeník. Sešli jsme se a hned se z nás stali přátelé. Pak na inzerát odpověděl Ben, náš kytarista, který se zrovna přistěhoval z Kalifornie a chtěl s námi hrát… Byli jsme v podstatě jen banda geeků, kteří měli rádi stejnou muziku.  Tehdy jsme opravdu moc nevěděli jak na to, netušili jsme, jak hrát, ale prostě jsme to chtěli dělat.

Čtvrtým členem byl v té době Brianův bratr Lee, což byl docela blázen! Někdy třeba dorazil na zkoušku a na base měl jen jednu strunu apod. Vzpomínám si, že jsme byli jednou na turné a spali jsme na squatu, kde byla strašná zima. Já jsem se kvůli tomu probudil asi ve 3 ráno a on stál nade mnou a zíral mi upřeně do obličeje! Byl to dobrý člověk, ale měl tyto podivné vlastnosti, kvůli kterým nebyl pro kapelu zrovna moc použitelný. On byl vážně úplně jinde, což byl taky důvod, proč jsme ho vyhodili.

Kapela se původně jmenovala Hellocaust že?

Ano, ale to byl v podstatě jen takový pracovní název, pod kterým jsme zkoušeli. Jedinou věcí, kterou jsme pod tímto názvem udělali, byla skladba zahrnutá do kompilace s názvem „Bllleeeaaauuurrrggghhh!“, kterou vydal Chris Dodgeze ze Spazz/ Infest. Pak už jsme se přejmenovali na Dropdead.  Jsem rád, že jsme od původního názvu upustili, protože se nám moc nelíbil, a rozhodně to nebylo to nejlepší, co jsme mohli vymyslet.

Změnil se váš hudební styl mezi tím, co jste dělali jako Hellocaust a tím, co děláte jako Dropdead?

Jediná větší změna byla v tom, že původně jsem já hrál na kytaru a Ben zpíval. Ale nebyl jsem schopen hrát tak dobře, jak jsme potřebovali, a Ben zase nedokázal křičet, tak jako já, a tak jsme se rozhodli, že se zkusíme vyměnit. A tehdy to do sebe vše zapadlo. Podívali jsme se na sebe a řekli: “Okay!“. On hrál lépe než já a já jsem zase zpíval líp než on a vše tedy konečně bylo, jak má být.

Už jsi zmínil, že jsi byl velký fanoušek hardcoru a anarcho-punku. Mělo na vás vliv ještě něco jiného?

Na začátku na mě měla celá britská anarcho-punková scéna nesmírný vliv. Mnoho z těchto kapel mělo texty, kterým jsem mohl opravdu věřit, a také mi pomohly formovat mé vlastní postoje. Je třeba vzpomenout, že byl v té době u moci George Bush starší, takže jsme měli spoustu věcí, o kterých bylo možné přemýšlet, a proti kterým protestovat. Miloval jsem kapely jako Crass, ale myslím, že mě spíše zajímala jejich filozofie, zatímco hudebně jsem se více zajímal o kapely jako Icons of Filth a Conflict, které měly hrubší zvuk. Miloval jsem Antisect a Discharge, Rudimentary Peni jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec.

Sice jsem tíhl více k britské scéně, ale zároveň jsem měl rád i další kapely pocházející z celého světa, např.  Wretched z Itálie, BGK z Holandska, kapely ze Skandinávie. Podle mého názoru to byla zlatá éra pro hardcore punk, i když i v devadesátých letech existovalo, a i dnes stále existuje, spoustu skvělých kapel.

Dokud bude ve světě stále tolik věcí, co nejsou OK, pak zde budou stále lidé, kteří budou chtít vyjádřit své postoje a pocity, a hardcore/punk může být velmi přímým způsobem, jak toho dosáhnout...

To je jedna z věcí, kterou mám na hardcore/punku rád. Stále se vyvíjí. Někdy může být zvuk třeba trochu sterilní, ale důležitá je politika a filozofie, která za tím stojí a udržuje naživu. Vždy bude mít své publikum, a i nás to pořád ještě, přestože vidíme pod pódiem lidi ve věku našich dětí, stále k smrti baví. Užívají si hardcore stejně jako my, takže to neumírá, a to je skvělý.

Žiješ v Providence na Rhode Islandu, nebyla tu hardcore scéna trochu izolovaná, nebo jste měli vazby na velká města jako Boston nebo New York?

Mám opravdu rád bostonskou scénu raných 80. let a podařilo se mi naživo vidět většinu kapel, co teď všichni milují. Viděl jsem Siege, FU’s a DYS, ale víc mě vždy zajímaly anarcho-punkové kapely. Takže i když v Bostonu hrály skvělý kapely, já jsem poslouchal spíš zmiňovanou britskou scénu, ale asi bych měl říct, že ta bostonská měla určitě velký dopad na Briana a Bena, kteří se o ni zajímali víc než já. Miloval jsem spoustu kapel z Bostonu, ale nebyly mým hlavním zájmem.

Hudba, kterou hrajete, je opravdu energická a vaše texty mají rozhodně, co říct, ale není pro vás frustrující, že se vaše texty a postoje, kvůli stylu, který hrajete, dostanou k poměrně malému publiku?

Ano, tohle vidím jako problém a je sranda, že to zmiňuješ, protože se akorát chystáme nahrávat nové album, které přestože bude stále v duchu Dropdead, tak chci, aby tam bylo více zpěvu, než jen řevu slov, kterým lidé nebudou rozumět. Udělal jsem vědomé rozhodnutí zkusit na tomhle albu zpívat srozumitelnějším stylem. Ale musím souhlasit s tím, že ten kdo má rád mainstreamovější hudbu, si tu naší moc neužije. Takže to poselství, které by zvlášť jim mělo co říct, se k nim nedostane.

Na druhou stranu jsme měli velké štěstí, že se stále rozrůstá i sféra extrémní hudby a zdá se, že spoustě děcek, které mají rádi extrémní metal nebo industriální hudbu, se líbí i ta naše. A tak doufám, že naše nové album, kterým se rozhodně nehodláme nijak zaprodat, bude přístupnější i jiným lidem, než jsou naši běžní posluchači. Ale pořád to bude deska Dropdead… rozhodně nemíříme někam do hitparád!

Zmínil jsi, že někteří fanoušci industriální hudby poslouchají i Dropdead a já určitě slyším spojitosti mezi vaší hudbou a některými extrémnějšími industriálními kapelami. Je to žánr, který tě baví?

Ano, poslouchám industriální hudbu, i když zrovna teď se zdá, že se tento termín používá na různé, někdy i dost odlišné věci. Ale vyrůstal jsem na původní industriální scéně, kapely jako Einsturzande Neubaten a Test Department… Poslouchal jsem tyhle věci současně s Crass, protože to bylo provokativní. Ze stejného důvodu se mi opravdu líbí zpěvačka Diamanda Galás. V poslední době jsem také poslouchal nějaké tvrdší gabber nahrávky z Holandska, které opravdu nejsou moc daleko od hardcore punku nebo industrialu.

Vždy jsem bral Dropdead jako kapelu, jejichž hudba hraničí až s fyzickým zážitkem… Kapelu nejen vidíš a slyšíš, ale zároveň cítíš i tu energii, která z ní během vystoupení vychází…

Ano, doufám, že to tak opravdu je. Chci říct, jsme hardcore/punková kapela, nejsme skvělí hudebníci, ale do naší hudby jsme vložili mnoho sil, přesvědčení a stále se snažíme ji posouvat dál. Myslím, že to je to, co z toho lidé mají... Vědí, že je to autentické, vědí, že to myslíme vážně a že se opravdu snažíme žít život tak, jak o tom mluvíme. Snažím se být osobou, o které říkám, že jsem...

Viděl jsem spoustu podvodníků a pokrytců, lidí, kteří se postaví na pódium a zpívají o právech zvířat, ale po koncertě jdou do McDonalds. Z toho jsem vážně zklamaný a já sám nechci být zklamáním pro nikoho, kdo se na naši kapelu přijde podívat.  Chci, aby lidé věděli, že to žijeme. Snažím se být tím, kým říkám, že jsem, protože věřím v to, co děláme.

Je zřejmé, že texty Dropdead se v průběhu let zabývaly politickými problémy, ale zároveň si myslím, že jste se snažili vypořádat s věcmi spíše na osobní rovině, než jednoduchými slogany…

Děkuji, že jsi to řekl, protože to je to, o co se snažím. Osobní rovina je součástí, zejména věci, jako jsou práva zvířat, protože miluji zvířata a miluji tuto planetu a věřím, že můžeme udělat pozitivní změnu... Musíme jen změnit tu věc v našich hlavách, která nám říká, že nemůžeme nic změnit a přestat věřit všem lžím. Musíme vidět větší pravdu. Věřím, že práva zvířat jsou důležitou součástí budoucnosti a je to pro mě něco velmi, velmi osobního. Snažím se, aby to lidé pochopili a uvěřili této filozofii, nechci se před ně jen stavět s prázdnými slogany, které už stokrát slyšeli.  Chci, aby to bylo osobnější, a když se mi podaří vytvořit dobrý dialog, může to opravdu fungovat… i když jsem si jistý, že někdy si lidé budou myslet, že jsem jen další kretén v kapele. Ale snažím se říct něco, co může vést ke změně, i když nejsem Martin Luther King nebo Gándhí... Jen se snažím být upřímný a doufám, že to lidé vidí, a že je to dostatečně osloví, aby mohli jít ven a zajímat se o tuto problematiku více.

Je zvláštní, že věci tak důležité jako práva zvířat, vegetariánství a veganství procházejí různými obdobími, kdy jsou módní... Je zneklidňující, když lidé zacházejí s problémy takovým způsobem, ale zároveň skutečnost, že se problémy dostávají k širšímu publiku, znamená, že alespoň někteří lidé o nich budou uvažovat trochu vážněji a možná je přijmou pozitivně…

Ano, to samé se stalo s veganstvím ve Spojených státech. Zdá se, že kruh se už uzavřel… v osmdesátých letech byla spousta těchto nápadů a filozofie v undergroundu, ale byly tu kapely jako Antisect nebo Flux of Pink Indians a věci, o kterých mluvili, mě přiměly rozhodnout se pro veganství, takže opravdu doufám, že to, co Dropdead dělají nyní, tyhle myšlenky předává zase dál další generaci.

Další věcí, kterou by oblast práv zvířat, mohla přinést do mainstreamu, je skutečnost, že úzce souvisí i s jinými problémy...

Můžu vám říct, že fakt, že byl Trump prezidentem, přineslo opravdu hodně podnětů k tomu, o čem mohou lidé přemýšlet a psát. Naše nová deska se hodně zabývá vzestupem a pádem fašismu. Chci říct, že rasismus tu vždy byl a bude, ale teď se to dostává do popředí. Dřív se to dělo více skrytě, teď tomu opravdu nepokrytě čelíš. Trump skutečně otevřel brány a já jsem nikdy v životě nic takového neviděl. Na nové desce se snažíme psát o stavu světa, o tom jak různé problémy opravdu přichází ruku v ruce. Samozřejmě stále píšu hodně i o právech zvířat, protože to je moje osobní věc, ale když o tom přemýšlíte, všechny tyto věci spolu souvisejí.

To, co je v tuto chvíli opravdu děsivé, je to, že tolik „politiků“ slouží jen samo sobě a nemá vlastně žádnou ideovou základnu... Donald Trump očividně pracuje pouze pro své vlastní zájmy, stejně jako Boris Johnson. Totéž lze vidět po celém světě, protože se zdá, že tito lidé hromadí moc jen kvůli svým zájmům…

Když 1% populace dokáže ovládat zbylých 99%, něco je zjevně v prdeli. Pokud z ní lidi nevylezou a nevezmou si tu moc zpět, pak toto 1% vyhraje a to na úkor celého lidstva. USA má za sebou dlouhou historii místa, který je v prdeli a právě teď to zase potvrzuje. Nemyslím si, že v celé historii jsme někdy měli někoho jako Trump. Nikdy jsem si nemyslel, že může být někdo horší než George W. Bush, ale teď bych ho bral všemi deseti. Vážně si nemyslím, že by někdy v čele naší země stál víc nebezpečný a pomatený člověk, než ten, kterého tam máme právě teď. Pokud zůstane další čtyři roky, mohl by to být opravdu konec světa… Věci se po celém světě fakt zvrtly a je to velmi obtížné politické období. Musíme tenhle typ lidí dostat od moci… Nemyslím, že by mohl svět vydržet nějakou delší dobu, pokud ho budou mít pod palcem lidi jako Trump. To, co se snažíme udělat, je přilít olej do ohně a zvýšit motivaci lidí. Znovu, jsme jen čtyři kluci v kapele, ale věříme tomu, co říkáme, a o čem zpíváme, takže doufám, že se to promítne do publika.

Ironií je, že se zdá, že tím, jak je svět v háji, vzniká spousta skvělého umění, literatury a hudby…

Ano, to je pravda. Mnoho skvělé hardcore/punkové hudby pochází z hojně diskutované Reaganovy éry. Je pravda, že zkurvený časy mohou vyústit ve skvělou hudbu, takže doufám, že to, co se právě děje, bude inspirovat nějaký opravdu intenzivní punk rock, aby vyšel z tohoto opravdu děsivého scénáře. Určitě teď vzniká dost nových, mladých kapel, celá generace. Další věc je, že já si, jako starší chlap po deseti hodinách v práci, po návratu domů poslechnu radši něco klidnějšího jako je Dead Can Dance nebo Cocteau Twins... Takže do toho už upřímně nejsem tak zapálený, jak bych chtěl, ale hrajeme s mnoha mladými kapelami a vidíme, že směřují vztek správným směrem.

Je tolik dobrých kapel a zdá se, že každý rok přicházejí další... Doufám, že i my jsme vzorem pro mladé kapely.  Víte, dělat něco takového, je tvrdá práce, ale tvrdá práce se vyplácí. Přišel jsem o zaměstnání, přišel jsem o přítelkyně, přišel jsem o domy, ve kterých jsem bydlel. A musel jsem spát na studených podlahách, spát v dešti, spát ve sněhu, jen abych vytvořil něco, v co věříme. Ale měli jsme společnou filozofii a chtěli jsme ji dostat ven.

Ben provozuje label Armageddon, který vydal většinu vašich nahrávek. Myslíš, že vám to umožnilo dělat věci podle vašich vlastních podmínek a vlastním tempem?

Určitě. Ben dělá veškerý artwork, nechává lisovat desky a vůbec věnuje spoustu času všem těmto věcem. To, co chce dělat, je i to, co chceme dělat jako kolektiv. Myslím tím, že když jste fanouškem kapely a dostanete desku, která je na potřísněném vinylu se všemi těmi různými vychytávkami, je to zážitek. Pamatuji si, jak jsem skoro s náboženskou úctou četl všechny materiály, které byly součástí desek Crass, celé hodiny na ně zíral a snažil se to zpracovat. Můžeme udělat něco hodnotného a neztratit přitom kontrolu nad naší uměleckou srozumitelností? To je způsob, jakým jsme vždy dělali věci. Na Benově labelu vyjde i nová deska, přestože na její distribuci se budou podílet i další lidé. I tak máme zajištěnou absolutní kontrolu, co se umělecké stránky týče, protože s nikým nehodláme nic podepisovat a jsme šťastní, že to tak je. Nejde nám o slávu, jen doufáme, že lidé to budou poslouchat.

Kdysi jste vydali nahrávku na 8stopé pásce, což je věc, kterou si dnes už těžko někdo přehraje.

Haha, ve skutečnosti jsme to nevydali my, ale někdo jiný – TPOS label, který se specializuje na nahrávky na 8stopé pásce. Kontaktovali nás a nám ten nápad přišel opravdu vtipný, protože jsme měli vždy rádi různá zvláštní vydání. Když vyšlo naše druhé album, jedna jeho strana hrála v opačném směru, zevnitř ven... Některé lidi to naštvalo, ale víte co - buď jste ten vtip pochopili, nebo ne. To, že zpíváme o vážných věcech, ještě neznamená, že se nemůžeme také pobavit. Vydali jsme nahrávky na 5”, 8”, jednostranné LP… Tyhle věci mají pobavit, ale v písních jako takových nežertujeme. S každou nahrávkou je dost práce a chápu, že někoho mohou tyhle nezvyklosti třeba naštvat. Myslím, že jsme si uvědomili, že jsme to někdy trochu přehnali, ale to je právě to, co to dělá zábavným.

Vím o kapelách, které udělaly celá alba se zamčenými groovy, a pro umělce může být zábava s takovým formátem hýbat. Všichni jsme také sběratelé desek, a tyto věci jsou pro sběratele vždy zábavné. Ale pro lidi, kteří chtějí prostě jen poslouchat hudbu, to může být komplikace, a tak jsme od toho upustili.

Dropdead brzy oslaví 30 let fungování, co to pro tebe znamená?

Určitě byly chvíle, kdy jsme byli nahoře nebo dole. V kapele, jako je tato, jsme spolu strávili hodně času a byly chvíle, kdy už toho bylo příliš a už jsme téměř nebyli přátelé. Chci říct, zkuste spolu strávit šest nebo sedm měsíců v dodávce a uvidíte, co se stane! Všichni jsme spolu někdy bojovali jako kočky a psi a měli jsme chvíle, kdy se jsme se sobě navzájem odcizili, ale myslím si, že naše přátelství nakonec vždy zvítězila.

Tihle chlápci jsou mými nejlepšími přáteli na světě a být v kapele je dost podobné jako být rodina. Své bratry vždy miluješ na 100% a já vím, že se nakonec vždy můžu spolehnout na to, že tihle chlápci za mnou budou vždycky stát. Vždy jsme měli společnou vizi a postupem času nás to sblížilo, protože místo toho, abychom věřili věcem méně, věříme jim ještě více.

Když jste spolu tak dlouho, tak jsem si jistý, že jste měli i vy své momenty ála Spinal Tap (odkaz na fiktivní metalovou kapelu z dokumentu This Is Spinal Tap z 80. let. pozn. překl.)

Oh, ano, Spinal Tap a Bad News… Jasně, že všechny tyhle momenty jsme měli. Výbuchy, kdy jsme ječeli jeden na druhého. Ale to je jen tím, jak dlouhou dobu už jsme spolu strávili. Samozřejmě se takové věci občas stanou…

Hodně kapel z extrémního hardcoru, které na vás měly vliv, fungovaly poměrně krátkou dobu - Siege, Infest nebo Negative Approach. Takže je docela pozoruhodné, že Dropdead jsou spolu téměř tři desetiletí a kromě občasné výměny na postu baskytaristy, stále ve stejné sestavě…

Myslím, že u nás je to tím, že i když jsme se nerozešli, měli jsme několik přestávek v délce 1-2 let, kdy jsme toho moc nedělali. Možná jsme během té doby odehráli pár koncertů, ale nebyli jsme na tour. Myslím, že i díky tomu, jsme spolu zůstali tak dlouho. Umožnili jsme si dát čas a prostor, když to bylo třeba. Měli jsme tři různé baskytaristy, ale každý z nich vydržel poměrně dlouho, takže bych si chtěl myslet, že lidé v kapele zůstávají, protože věří tomu, za čím stojí, stejně jako za její hudbou...

To souvisí i s tím, že vydáváte na vlastním labelu. Můžete vydávat desky a jezdit na turné, jen když se vám to hodí a jste na to připraveni a ne, když vám to někdo jiný naplánuje…

Přesně tak. Poměrně nedávno jsem měl vážnou nehodu na motorce, při které jsem téměř zemřel, takže jsme si vzali rok volna. Vždycky když jsme potřebovali pauzu, tak jsme si jí prostě dali a fungovalo to. I po těch přestávkách jsme stále kapela, stále máme motivaci pokračovat. Pořád se máme rádi a pořád je to zábava.

Už nejezdíte na tour tak často jako dřív. Změnil se váš postoj k nim?

S přibývajícím věkem se věci mění. Jak jsem před chvílí řekl, měl jsem opravdu špatnou nehodu na motorce - zlomil jsem si sedm žeber, oddělal obě kolena, měl jsem krev v plicích a poraněnou páteř… Po takovém úraze dost dlouho nemůžeš vystupovat! I teď když lezu na stage, tak mám pořád ještě dost bolesti. S přibývajícím věkem se musíte vypořádat s různými věcmi, ale ještě nejsme mrtví a pořád za to umíme vzít! Ale skončili jsme se spaním na studených podlahách… Jsme teď už starší chlápci a potřebujeme se po koncertě vyspat v posteli. Nežádáme kaviár ani nic podobného, ale už nebudu spát v zasrané dodávce! Ale pořád stojíme nohama na zemi a neděláme to pro prachy… naše filozofie je naše motivace. Nevím, jestli bude kapela fungovat dalších 10 let, ale zatím pořád ještě jezdíme a baví nás to… Navíc mám v Anglii a dalších místech plno přátel, které nevidím, pokud nepřijedu zahrát. V práci si nevydělám tolik peněz, abych mohl nějak více cestovat, takže všechny ty známé mám možnost, vidět vždy až po letech, když jsme na turné.

To je jedna z opravdu skvělých věcí na tom, že jsme v kapele, že když přijedeme hrát, je z toho setkání všech těch starých fans a spousty dalších lidí, které normálně nemáme šanci vidět. Vždy jsme se snažili chovat slušně k lidem, které jsme potkali a respektovat ty, kteří nám na cestě pomáhali. Snažíme se být lidmi, o kterých říkáme, že jsme, a myslím, že nám to umožnilo mít po celém světě okruh přátel, kteří tu zůstali téměř třicet let. Stále jsou to naši přátelé, takže to asi děláme správně!

Tento koncert je trochu neobvyklý, protože je to jen jednorázový koncert v Londýně na Chimpyfestu ... nejste v pokušení hrát další show, když už jste tady?

Než odletíme zpět, jsme tu jen pár dní. Pak musím na jeden den do práce a pak letíme do Los Angeles, kde hrajeme s Wolfbrigade a Final Conflict. Po koncertě musíme hned chytit letadlo domů, kde skočíme do auta a jedeme do Montrealu, kde hrajeme na Deathfestu! Víš co, pro padesátiletýho chlápka takové cestování není až taková zábava… koncerty jsou fajn, stejně tak vidět všechny naše přátele, ale cestování může být brutální! Sedět 9 hodin v autě se nikomu z nás nechce, ale když pak vždycky stojíme na podiu, tak víme, že to za to stálo.

Myslíte si, že vás kapela stále inspiruje stejným způsobem, jako když jste začínali, nebo jsou pro vás důležité už jiné věci?

Kapela mě stále velmi inspiruje. Samozřejmě, že někdy více, někdy méně, ale to je běžné v každém vztahu a období, které ve svém životě prožíváte. Myslím, že prvních deset nebo patnáct let Dropdead jsem byl vegetarián, ale začal jsem cítit, že když jsem na scéně mluvil a zpíval o právech zvířat, bylo špatné, že jsem se nesnažil být 100% veganem. V tu chvíli jsem se rozhodl stát se veganem a opravdu mě to inspirovalo k prosazení aspektu práv zvířat jako součásti Dropdead. Skutečnost, že ostatní kluci v kapele za to byli rádi, pro mě byla rovněž inspirující. Většinu hudby skládá Ben, ale přesto byli vždycky všichni v pohodě s tím, že jsem já psal texty a propagoval filozofii.

Všichni věříme ve stejné věci a oni mi věří, že budu psát o věcech, které mají smysl. Všechny nás velmi inspiruje to, co děláme, a jsem si jist, že to ukáže i naše nová deska.  Myslím, že to bude nahrávka Dropdead, kterou bude chtít každý slyšet. Je to stav světa kolem nás, co nás inspiruje k tomu, dál dělat Dropdead. Nemyslím si totiž, že lidstvu zbývá příliš času, pokud nezačneme dělat vážné změny. Pokud nezvedneme zadky a nezačneme provádět změny, které jsou nutné k záchraně této planety, je konec. V tomto okamžiku už nemůžeme mlčet, musíme jednat jakýmkoli způsobem. Je to spíš zoufalství než inspirace, ale sledování tikajících hodin mě inspiruje k tomu, abych něco řekl, protože ticho rovná se smrt.

Poslední otázka... Když slyším, s jakým nasazením podáváš své vokály, musí tvůj hlas dostat dost zabrat! Měl jsi někdy problémy s hlasivkami?

Haha, no asi bych měl problémy, kdybychom jezdili opravdu dlouhá turné, ale to dnes už neděláme. Všichni máme svá zaměstnání, takže si prostě už nemůžeme vzít tolik volna. Pracuji v oblasti duševního zdraví a Ben provozuje své obchody s deskami a vydavatelství, takže se kapele věnujeme ve zbylém čase. Ale taky hrajeme extrémní druh hudby, takže prostě stojím a křicím, co nejvíc můžu, někdy to jde, někdy mi hlas odejde. Nikdy jsem neměl hlasového kouče, takže nemám žádné triky, abych zajistil, že můj hlas bude i nadále fungovat. Když jsme byli na turné asi tři měsíce v kuse, tak jsem věděl, že prostě někdy vypoví službu. Ale vždy to bylo jen přes den, kdy jsem nemohl vůbec mluvit a pak třeba 2 minuty před tím, než jsme měli jít na scénu, se zázračně vrátil. Nemyslím si, že jsem se na koncertě musel někdy úplně vypojit, ale některé dny byly určitě lepší než jiné. Musíte zkrátka udělat to nejlepší, co v tu chvíli můžete.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původní text: http://www.fearandloathingfanzine.com/dropdead.html




 
28.01.21 19:17
trojka
           Novinky v distru:          

PAUCITIES / CHULO - split EP
INSOMNIA ISTERICA / GROSSEL – split EP
BLOOD LOSS - Demo MC
BOOTLICKER - Nuclear Family MC
FUGA  - Sin Frontera Sin Nación MC
HEX CYSTS - Demo MC
PLASMA - s/t MC
RAW BREED – Demo MC
SCYTHE - s/t MC
STAGGER - Thermobaric Blues MC
SUB-LEGALS - Bastard Beat MC
VILE SPIRIT – Demo MC

**************************************
Kompletní seznam věcí v distru ZDE!
**************************************
OBRAZ - Obránci zvířat
 
PHR

PHOBIA RECORDS



MAGICK DISK MUSICK (online store & record label)

VINYL DISK MUSICK (e-zine about Czech vinyl records)
 




TOPlist
DIY HC-PUNK MAGAZINE!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one