Punk zine..!
              Naše akce:            
 
02.11.17
Plzeň (Sally Brown)
xINQUISITIONx  (FR), VZTEKLEC

bližší info časem...

        Info o koncertech:      

More Noise For Life vol. 12

Pravěkfest VI

              Recenze:              

WAARFACE – Accepted as truth EP

V DOBĚ MORU - 1330-2015 CD
                 Akce:                 

                 TOP 3:               

KAOSQUAD - Institute for mental decay EP
VA - Germany will be worse 4x EP comp.
(NEGATIV NULL, CRUEL FRIENDS, THE GENTLE ART OF CHOKIN, ILL NEGLECT, SICKMARK, CAPTAIN CAVEMAN, HENRY FONDA, DERBE LEBOWSKI)
TSUBO - Disdengo EP

LONDÝN 21.09. - 26.09. 2013

Minulý rok jsme se s Věrkou rozhodli, že bychom mohli vyrazit na pár dní do Londýna. Během čtrnácti dnů jsme si všechno připravili, domluvili a mohli jsme vyrazit za turismem…
 
Autor: Trojka
21.09.13 – PLZEŇ (CAN) 19:00

Asi to není úplně punkové cestování, když si dopředu koupíš lístek na autobus a zaplatíš si spaní v levném hotelu, ale kopec srandy u toho určitě zažiješ! S Věrkou jsme si jako den odjezdu vybrali sobotu 21.9., autobus odjíždí z plzeňského autobusového nádraží v 19:00. Na zastávce jsme s mírným předstihem, něco málo před tři čtvrtě na sedm, chvilku si posedíme v čekárně a pak jdeme čekat na nástupiště. Během pár minut k našemu nástupišti přijíždí černý autobus, do kterého se hrne většina lidí čekajících na zastávce, což nás trošku znejistí, ale náš autobus to opravdu není. Dohromady nás tu čeká pět a chvilku po sedmé hodině přijíždí žlutý autobus Student agency, do kterého usedáme na sedadla 29, 30 a můžeme vyrazit. První zastávka je před česko-německými hranicemi, všichni se hrnou na WC a naposled utrácí české koruny. Pohodlí při cestování autobusem se od dob co jsem byl v Anglii (to bylo ještě někdy na základce, tak deset let zpátky) změnilo. Pohodlné sedačky se zásuvkou na 220V a na každém opěradle dotyková LCD obrazovka, kde si můžeš zahrát hry, pustit muziku nebo filmy. Během cesty si pouštím Sherlock Holmes: Hra stínů, Volte mě a Temný rytíř povstal, díku čemuž cesta ubíhá podstatně rychleji. Doma moc času na sledování filmů nemám… ale ať chceš nebo ne, problém s dřevěnou zadnicí to nevyřeší. Průjezd přes Německo není nijak zvlášť zajímavý, skoro celou dobu jedeme po dálnici a okolní krajina je zahalena do tmy, stíháme jedno zastavení na benzínce. Naše sedadla jsou hned u prostředních dveří autobusu, kde všichni cestující nastupují a vystupují, s přibývajícím časem tak naše čichové receptory zaznamenávají rozmanité smrady od potu, přes zapařené prdele až po nejrůznější pičifuky, sečteno, podtrženo, rozmanitý koktejl! Někdy kolem půlnoci na mě přichází spánek…

22.09.13 – LUCEMBURSKO cca 3h ráno

…něco před třetí hodinou ranní se probírám, když zastavujeme na zastávce v Lucembursku, kde vystupuje jedna starší paní a místo ní nabíráme mladého Asiata, který celkem zmateně hledá v temném, zaplněném autobusu své sedadlo, nakonec se mu to daří. Při průjezdu Lucemburskem už je na co se dívat, osvícené domy, uklizené uličky, se zájmem hledíme z okénka. Opět stavíme na benzínce a pak další zastávka v Belgii, přesněji v Bruselu, kde vystupuje celkem dost cestujících. Brzký, ranní průjezd Belgií je nádherná podívaná, osvícené město bez jediného pohybu. Moderní zástavba se střídá s tou původní. Největší dominantou je obří nasvícená Bazilika Sacré-Cœur, na jejímž vrcholu svítí velký neonový červený kříž, úplně jak výjev z pekla. Holt ne nadarmo se říká, že pod svícnem je největší tma. Pomalu se dostáváme z Bruselu a už zas není na co koukat, jen kilometry silnice, tak se snažím na chvíli usnout. Probouzím se za francouzskými hranicemi, mlha všude kam jen oko dohlédne. Pomalu se přibližujeme k Eurotunelu. Stejně jako před x-lety nás na francouzských hranicích nechávají vyndat všechna zavazadla, jeden po druhém přistupujeme k přepážce s cestovními průkazy. Podávám policistce občanský průkaz, okamžitě se pousměje nad mým jménem, nevím co je na “žán trojžán“ srandovní… směšné by bylo, kdybych byl pokřtěný, to by teprve znělo: “žán žán trojžán“, haha. Následuje kontrola zavazadel, které prochází přes skener, podobně jako při letištní kontrole. Opět schytáváme posměšné pohledy, když vidí naše tři bochníky chleba, několik pomazánek a sušenek. Holt, každý nemá na to, aby si každý den dopřával snídani, oběd a večeři někde v restauraci. Všichni spolucestující z našeho autobusu prochází kontrolou víceméně bez problémů, nandáváme věci zpět do autobusu a můžeme popojet k britským hranicím. Tam se pokouší o tu samou prohlídku, ale naštěstí jim řidič vysvětluje, že jsme již prohlídku absolvovali u jejich kolegů před pár minutami na francouzské straně. Opět se odebíráme k přepážkám, kde kontrolují naše občanky, není nad svobodný pohyb v eurozóně. Vlak, který nás poveze přes euro tunel, jede asi až za půl hodiny, takže máme pauzu na záchod a protažení se. Něco před půl jedenáctou najíždíme do vlakové soupravy a vydáváme se přes tunel. Navštěvuji záchod, který voní po levandulích, mísa má miniaturní otvor, který po stisknutí tlačítka bez milosti vysaje všechno, co z tebe vyjde. Cca za hodinu jsme na anglické straně, čas je posunutý o hodinu, takže máme stejný čas, jako když jsme do tunelu vjížděli. Pozvolna se přibližujeme k Londýnu, kde míjíme zelená pole, louky, sem tam jsou k vidění ovce nebo koně. Dostáváme se do příměstských částí Londýna, kde už začíná typická anglická zástavba cihlových domů s červenohnědými nebo žlutými cihlami, s malými, většinou zelenými dvorky s nízkými ploty. Je to skoro hodina než se dokodrcáme do centra Londýna na Victoria station, kde je naše konečná. Hotel, ve kterém budeme ubytováni, jsme zahlédli z autobusu, tudíž nemáme problém ho najít, nachází se pár metrů od Victoria station na Belgrave road. Vcházíme do malého hotelu, kterých je kolem hned několik. Na recepci ukazujeme rezervaci, všechno je v pořádku, akorát na pokoj nás pustí až ve tři hodiny a teď je něco po dvanácté. Dáváme pět liber za uskladnění kufru, vydáváme se najít místo, kde bychom si mohli odpočinout a dát si něco k snědku. Původně jsme chtěli do obchodního domu, který jsme míjeli autobusem, navštívit WC a chvíli se ohřát v teple, ale nedaří se nám ho najít, tak volíme posezení v nedalekém St. George parku, hned vedle kostela St. Saviour´s, Pimlico. Počasí je ok, zamračeno, ale bez deště, teplý londýnský podzim, vítaný rozdíl oproti marastu, který panoval posledních pár dní v ČR. Dáváme svačinu, já začínám psát prvních pár vět cestopisu, který právě teď čteš. Po načerpání sil jdeme hledat supermarket poblíž našeho hotelu, který se nachází na Wilton road, jeho návštěva je nevyhnutelná, potřeba WC je víc než akutní. Ještě máme hodinu, než nás pustí na pokoj, ale už nás nebaví různě se trmácet po okolí, tak squatujeme schody u hotelu. Pozorujeme souboj dvou holubů o kousek sušenky, který upadnul klukovi, který kolem nás před chvilkou procházel. Jsou tři hodiny… hurá na pokoj, opět jdeme na recepci, domlouváme se rukama, nohama. Dostáváme klíč k pokoji 2.06, jdeme do druhého poschodí, kde míjíme pokoje 2.01, 2.03, 2.05, 2.07 a 2.09, ale naše číslo pokoje 2.06 tu není, nechceme být za blbce, tak proběhneme celý hotel a nic. Vydávám se zpět na recepci, kde jim vysvětluji náš problém, recepční se s úsměvem vydává ukázat nám náš pokoj, jde najisto, míjí pokoje 2.01, 2.03, 2.05, 2.07 a 2.09, ale pokoj 2.06 nikde, tak znovu sbíháme do recepce, kde se nám omlouvá a dává nám nový klíč od pokoje číslo 3.03, hurá, existuje, s nadšením vcházíme dovnitř. Mini pokoj s manželskou postelí, bez okna, kufr a dva batohy zabírají celou mini uličku, mini záchod se sprchou, ale je to skvělý, můžeš trůnit na záchodě a rovnou se při tom sprchovat. Trochu mi to připomíná film Nástrahy velkoměsta… “je to tu samý koutek: sprchový koutek, jídelní koutek, telefonní koutek s vestavěnou sedačkou“, haha. V pokoji je děsné vedro, tipnul bych to tak na 26-28 stupňů. Konečně v klidu usedám na mísu, pokládám bomby a dávám sprchu. Štelování sprchy je naprosto kosmický, když už si myslíš, že máš vyhráno, teče správně teplá, začneš si mýt hlavu a když si jí chceš spláchnout, začne téct totálně horká a ty se pak snažíš poslepu naštelovat sprchu, kterou neumíš naštelovat ani, když na ni vidíš, je to peklo, navíc se nedá vzít do ruky, takže proud vody na tebe cáká ať už horká nebo ledová. Ulice Belgrave, kde se nachází náš hotel je celá posetá hotely v typickém anglickém stylu, jsou vybarveny do bílo-béžových barev. Ví to asi každý, ale v Anglii se jezdí vlevo, je vtipný si na to zvykat, když už si konečně myslíš, že sis na to zvyknul, tak se pak přistihneš, jak koukáš na druhou stranu. Naštěstí to mají napsaný na silnici, jak pro blbce, aspoň víš, kam máš koukat, haha. Na pokoji dáváme chvilku oddechu po šestnácti hodinové cestě. Večer vyrážíme na krátkou procházku v okolí hotelu, je to kousek od Westminsterské katedrály, která patří menšinové římskokatolické církvi, tak ji jdeme omrknout. Divíme se, že je otevřená, neplatí se vstup a je tu tolik lidí. Po chvilce nám to začíná docházet, dneska je neděle, takže bude pravděpodobně bohoslužba. Příchod do katedrály se mi opravdu podařil, vykračuji si jak pán s kšiltovkou na hlavě, netrvá dlouho a přichází ke mně zřízenec, abych si sejmul pokrývku hlavy, je vidět, že už jsem v kostele delší dobu nebyl. Hlavou mi ještě problesklo, že je dobře, že jsem doma nechal kalhoty s nášivkou PISSCHRIST, za to by mě asi ušlapali, haha. Katedrála je obrovská, s vysokými kulatými stropy, všude jsou zavěšeny obrovské lustry, je tu hrobové ticho a vkrádá se do nás pocit úzkosti. Dveře se zavírají a bohoslužba začíná, kněz v zelené róbě předčítá z bible a to hned z několika stanovišť. Hlas má jak z leckterých inter hc-punk kapel, typický anglický přízvuk se stařeckým, roztřeseným hlasem. Neustále si sedáme, zvedáme se, někteří věřící i poklekávají. Nechybí ani ministranti a já si tak vzpomínám na vnitřák u prvního EP SEE YOU IN HELL a pak, že to nebude, punk, haha. Starší ženy a muži procházejí uličkami mezi lavicemi, vybírají příspěvky do plátěných sáčků a ke konci se podává i tělo páně, ale to už radši odcházíme. Ještě se dáváme kousek po Victoria street, ale máme toho dost, tak se vracíme na pokoj. Nazpátek jdeme opět kolem katedrály, kde je spousta bezdomovců, jednoho ze spánku vyrušuje pořádková služba. Chtěli jsme si na večer koupit pivo, ale ve večerce kousek od hotelu mají jen samé nealko, tak dnes utřeme nos. Jsme zpátky na pokoji a je tu zas pekelný vedro. Pročítám si londýnského průvodce a spřádáme plány na zítra.

23.09.13 – LONDÝN 7:30

Budík máme nařízený na devátou, ale budíme se už kolem půl osmé, dáváme snídani ze svých dovezených zásob. Kolem deváté hodiny vyrážíme z hotelu, jdeme včerejší trasou k Westminsterské katedrále, kde pořizujeme pár fotek, včera jsme to za světla nestihli. Pokračujeme přes Victoria street, pak na Buckingham palace road, která nás překvapivě navádí k Buckinghamskému paláci, kde už je slušný počet turistů postávajících za hradbami nebo okupující památník královny Viktorie čekajíc na střídání stráží, které nakonec vynecháváme. Pokračujeme dál přes Green park k vítěznému oblouku Wellington arch, který byl vystavěn na počest britských vítězství v napoleonských válkách, na jeho vrcholu se nachází socha s koňmi. Kolem oblouku je hned několik pomníků věnovaných padlým vojákům, památník australským a novozélandským vojákům bojujících na straně Britů v první a druhé světové válce, památník Royal artillery věnovaný obětem královského dělostřeleckého pluku v první světové válce nebo pomník Machine Gun Corps, taktéž věnovaný padlým v první světové válce. Během toho, co pořizuji fotky, se kolem nás prohání stráž na koních, která míří na výměnu stráží k Buckinghamskému paláci. Přecházíme přes silnici a jsme v Hyde parku. Centrum Londýna je fakt šílený, na každém rohu máš nějakou památku nebo park, takže ani nevíš kam dřív skočit. Pokud si zapálený turista, hltající jednu památku za druhou nebo tě baví poflakování se po parcích plných zeleně, nudit se určitě nebudeš. Orientace podle mapy je naprosto v pohodě, všechno je dobře označený, nemusíš mít strach, že bys někde zabloudil. Krátká svačina na lavičce, poté Věrku fotím u sochy Achilla. Procházíme Hyde parkem, všude kolem běhají veverky, které pro pamlsek přijdou až k vám, pokud si zdatný herec zvládneš to i bez pamlsku, haha. Fotíme se u Bandstand, což je vyvýšené kruhové pódium se stříškou, ale nevím jak dalece tam někdo vystupuje. Dostáváme se k vodní ploše/jezeru, které se jmenuje The Serpentine, je zde spousta ptactva, labutě, lysky, rackové nebo kormoráni a další, které ani nepoznáme. Jelikož jsou zvyklí na neustálé proudění turistů, můžeš s nimi přijít do blízkého kontaktu. Tak si tak říkáme, jestli by tohle bylo možné i u nás v Česku. Procházka Hyde parkem je opravdu uklidňující, vyžene z tebe všechny chmury a zanechá pozitivní náladu, aspoň tak na mě tahle zelená plocha působí.  Z Hyde parku pozvolna přecházíme do sousedních Kensigton gardens, kde se hned na rohu nachází obrovský monument Albert memorial, který mi naprosto učaroval, celý ho obcházíme a s údivem pořizuji několik snímků. Tenhle památník mi natolik ohromil, že přikládám, krátké info z wikipedie a průvodce: Albert memorial je památník vybudovaný na přání královny Viktorie. Je věnován památce jejího manžela prince Alberta, který zemřel v roce 1861 na tyfus. Extravagantní neogotický památník zdobený mramorem, skleněnými mozaikami a polodrahokamy navrhl George Gilbert Scott, který je i autorem slavné, červené telefonní budky. Památník je obklopen pečlivě vytvarovaným vlysem, který zobrazuje 169 (v průvodci uvádí 178) skladatelů, architektů, básníků, malířů a sochařů. Dále jsou zde dvě alegorie – čtyři skupiny zachycující viktoriánské umění a vědu (zemědělství, obchod, strojírenství a průmysl) a čtyři další reprezentující jednotlivé kontinenty (Evropu, Asii, Afriku a Ameriku). Každá skupina je umístěná v rozích památníku, obsahuje několik postav typických pro jednotlivé kontinenty a jedno velké zvíře. Na konci 90. let 20. století byl památník v dost zanedbaném stavu, což vedlo k jeho obnově zahrnující čištění, restauraci maleb a vyleštění. Centrem památníku je socha sedícího prince Alberta, která byla během rekonstrukce pozlacena a představuje Alberta, jak listuje v katalogu průmyslové výstavy Great exhibition v roce 1851. Hned naproti památníku se nachází Royal Albert hall, která slouží pro pořádání koncertů a jiných uměleckých aktivit, taktéž věnovaná manželovi královny Viktorie, princi Albertovi. U vchodu stojí futuristická socha pojmenovaná ICON, která je vyrobena z pěti tun nerezové oceli, přední část tvoří nos letadla Concorde, jejím autorem je Sebastian Conran. Až nyní, když přepisuju tyhle řádky se dozvídám, že socha zde byla vystavena jen na jediný den. Obcházíme Royal Albert hall a z druhé strany je pár vědců v bílých pláštích, kteří ukazují, jak se vyrábějí maršmelouny, pak ještě něco, ale to jsme nepochopili. Procházíme kolem Royal Collage of Music a Imperial Collage of science a tím se dostáváme k Vědeckému muzeu, kde je vstup volný, takže něco pro nás. Hned od začátku jsme ohromeni obrovským a nádherným prostorem, kde najdeš vše od začátku vynálezu parního stroje, začátky letů do vesmíru až po současnost. K vidění je spoustu automobilů, lodí, letadel, prostě parádně udělané muzeum. Nachází se tu i promítací centrum, ale to už nenavštěvujeme. Před muzeem dáváme chvilku oraz, vstřebáváme to, co jsme před chvilkou viděli, cpeme do sebe svačinu a načerpáváme sílu na prohlídku dalšího muzea, které je jen o pár kroků dál.  Do přírodopisného muzea je vstup taktéž volný, ale pozor u vchodu je prohlídka batohů. Do muzea se nesmí vnášet žádné ostré předměty jako třeba nůž, který jsem naštěstí bez problémů propašoval. Muzeum má několik pater, tohle by zabralo na několik dní, obsahuje asi 70 miliónů předmětů, které jsou rozděleny do pěti hlavních kolekcí – botanika, entomologie, mineralogie, paleontologie a zoologie. Muzeum je známé sbírkou koster dinosaurů, především kostrou diplodoka o délce 26m, která tvoří výraznou dominantu u vstupu do muzea. Nově vytvořené Darwinovo centrum je největším rozšířením muzea od jeho otevření. Obsahuje sbírku 17 milionů exemplářů hmyzu a tři miliony rostlinných vzorků. Všude je spoustu hejblátek a tlačítek, díky kterým si můžeš leccos vyzkoušet. Zvlášť vtipné jsou telefonní sluchátka, kde si můžeš poslechnout nejrůznější zvuky, podle toho kde se zrovna nacházíš. Muzeum jsme prošli od vzniku života na zemi přes dinosaury až po zvířata, ale člověka a Darwinův úsek už nedáváme, jsme přehlceni, ale obě muzea byly obrovským zážitkem! Vycházíme z muzea, do tváří nám svítí sluníčko a nad námi obloha bez mráčku. Sedáme na lavičku, tlačíme do sebe další svačinu a vydáváme se na zpáteční cestu přes Hyde park, tentokrát po druhém břehu The Serpentine zpět k Buckinghamskému paláci, kde se vydáváme směrem St. James palace, kde by se měla nacházet pošta, kterou nenacházíme, navštěvujeme St. James park, vzpomínám si, že jsme tu byli i se školou. Cesta je obsypaná lavičkami, které jsou z velké části obsazeny lidmi nejrůznějšího věku, kteří zde odpočívají, krmí ptáky a veverky. Někdy před sedmou hodinou se uchození, vracíme zpět na pokoj. Chvilka oddechu a vyrážíme do nedalekého supermarketu, na zkoušku kupujeme anglická piva Black sheep a Pedigree (jo, je to úplně ten samý název jako psí žrádlo) a taky brambůrky, velký pytel se čtyřmi příchutěmi, které jsou zabaleny do malých pytlíčků. Klasické solené brambůrky jsou dobré, cibule a sýr se ještě dají, ale prawn cocktail a salt vinegar jsou totální hnus, nepomáhá ani mixování všech příchutí najednou, tak silná pachuť vinného octu se nedá přebýt, holt jiný kraj, jiný mrav. Za piva a brambůrky utrácíme necelých šest liber. Poté ještě hledáme poštu, která  je nedaleko a mohli by jsme z ní poslat pohledy, které jsme nakoupili cestou (jo, čteš dobře, pohledy, možná si na tenhle způsob dorozumívání někdo vzpomene). Na pokoji vypisujeme pohledy, teda spíš Věrka a já tomu přihlížím. Při tom konzumujeme piva a brambůrky. Opět čtu průvodce a dáváme dohromady zítřejší program. Horší je, že začínáme zjišťovat, že doba, kterou tu trávíme je strašně krátká na to, abychom stačili všechno, co chceme.

Parky jsou nádherným místem pro odpočinek, s dostatkem laviček, travnatých ploch, stromů, keřů a dalších rostlin, veřejný záchodky bez poplatku, všude cyklostezky, fakt pěkný. Na rušnějších silnicích je to s přecházením trochu zmatečný, ale po chvilce se rozkoukáš. Přijde mi, že tu řidiči nejsou takový hovada jako u nás a ve většině případů respektují chodce. Všude na ulici potkáš nejrůznější národnosti a i přes rušnost ulic z nich částečně čiší klid. Těžko o tomhle všem psát, to si každý musí zažít, buď tě to vtáhne nebo budeš znuděný.

24.09.13 – LONDÝN 7:45

Probouzíme se v podobný čas jako včera, ale trvá nám o něco déle než se vyhrabeme z pokoje. Dneska máme v plánu Big Ben a další památky, které jsou po cestě. Razíme po staré známé trase kolem Westminsterské katedrály, pak na Victoria street, zabočujeme do jedné z postranních ulic, kde se nachází pošta a posíláme pohledy. Pokračujeme dál po Victoria street, první se před námi z mlhového oparu vynořuje Westminster Abbey, ujdeme pár kroků, vidíme Big ben s parlamentem  a ještě dál obří Londýnské oko. Pořizujeme snímky Westminster Abbey, dovnitř nejdeme, platí se vstup, ale dá se to vychytat zadarmo, když vyčíháš bohoslužbu. Za neustálého focení a vyhýbání se turistům obcházíme parlament a následně se vydáváme přes Westminster bridge, z kterého je krásný výhled na oba břehy, které jsou lehce zahaleny do mlhového oparu, přestože je dnes obloha bez mraků a svítí sluníčko. Na mostě nás odchytává přisluhovač Buddhy, dává nám dvě zlaté kartičky/talismany, přeje nám “peace“ a podává nám ruku, pak vytahuje notýsek, kam se máme podepsat a napsat částku, kterou chceme přispět, padla na mě slabší chvilka, dávám mu dvě libry, což mě pak zpětně sere, ale kdo ví, třeba budu mít “peace“. Pokračujeme přes most na druhý břeh řeky Temže, kde opět fotíme několik snímků. Vydáváme se k Londýnskému oku, kde najdeš i mořské akvárium, londýnské podzemí nebo můžeš nasednout na loď a vychutnat si projížďku po řece. Dneska jsme se rozšoupli, jídlo nám z větší části vystačí vlastní, takže za ušetřené peníze platíme zvýhodněné vstupné 37,80£ na osobu za Londýnské oko a mořské akvárium. Akvárium je nádherná vodní zoo s nejrůznějšími mořskými živočichy, nejvíce pozornosti budí samo sebou žraloci, želvy nebo tučňáci, ale i nasvícené medúzy jsou nádherné, vstup je sice na české poměry dražší, ale stojí to za to. Po prohlídce akvária squatujeme schody, dáváme krátké občerstvení před projížďkou na obřím ruském kole zvaném London eye. Londýnské oko je největší vyhlídkové kolo na světě od roku 1999 a je vysoké 135 m. Britové vytvořili hlavní otáčecí část, konstrukce vlastního kola vznikla v Holandsku, hřídel a náboj kola byla vyrobena v České republice, ložisko, na kterém se kolo otáčí, bylo vyrobeno v Německu, kabiny pro cestující vznikly ve Francii a lana jsou z Itálie. Kolo nese 32 klimatizovaných kabinek pro cestující, uchycených na vnějším kruhu kola, rychlost pohybu kabin je 0,26 m/s (asi 0,9 km/hod), jedno otočení trvá cca 30 minut. U vstupu nás čeká prohlídka, krom toho, že se mi podaří propašovat kapesní nůž, nás prohlíží Češka, což zjišťujeme až když jí ukazuji náš batoh a ona v něm vidí půlku chleba. V ten moment je jí všechno jasné, vyměňujeme pár slov, radí nám ať se jdeme mrknout na 4D kino, které je v ceně vstupenky a pouští nás tzv. “fast track“, takže se do kabinky dostáváme bez čekání ve frontě, díky. Výhled z Londýnského oka je naprosto úžasný, tohle se těžko popisuje, neustálé focení městské džungle, otáčením kola se stále otvírají nové výhledy na město, jedním slovem nádhera. Po vystoupení z kola jdeme do 4D kina na krátký film o stavění Londýnského oka a jeho znázornění ve všech ročních obdobích, ve dne, v noci. Krom 3D obrazu na tebe stříká voda, bubliny nebo se na tebe valí mlha. Sedáme na betonovou zídku, cpeme do sebe několik chlebů a poté se vydáváme po Whitehall street směrem k Trafalgarskému náměstí, na kterém najdeš několik pomníků, všechny jsou věnované obětem světových válek. Whitehall street je obsypaná vládními budovami a napojuje se na ní Downing street, kde sídlí premiér, ale normálním smrtelníkům je vstup do této ulice uzavřen. Trafalgar square je obrovské náměstí plné lidí, v jehož prostředku se tyčí Nelson´s column, který je obklopen fontánami a čtyřmi obrovskými bronzovými sochami lvů. Byl postaven v období let 1840 až 1843 na památku admirála Nelsona, který padl roku 1805 v bitvě u Trafalgaru. Obsahuje 5,5 m vysokou Nelsonovu sochu stojící na vrcholu 56 m vysokého žulového sloupu. Socha je obrácena na jih směrem k Westminsterskému paláci. Schody na náměstí vedou do Národní galerie, kam se jdeme mrknout jen na skok, vstup je zdarma. Máme toho už celkem dost, takže dáváme jen aktuální výstavu “Saints alive“ od Michaela Landyho, což jsou obrazy svatých převedené do podivných futuristických soch, které lze uvést do pohybu sešlápnutím pedálů. Pořizujeme několik fotek Trafalgarského náměstí, kde můžeš vidět dudáka ve skotském kroji, partu co dělá breakdance nebo bandu, která na zem maluje vlajky nejrůznějších zemí světa. Turisté chodí kolem a pokládají drobné na svou vlajku, dobrý způsob jak vydělat nějaké peníze. Vracíme se zpět a úplnou náhodou jsme svědky střídání koňských stráží, což není nic jiného než divadlo pro turisty. Procházíme přes kasárny, poté přes St. James park a dalšími ulicemi až k hotelu. Dáváme jídlo, chvilka oddechu a vyrážíme na tradiční, točené anglické pivo “ale“. Platíme 7,20£ za dvě piva… zvětralé pivo bez pěny, které chutná jak kdybys v hospodě slil všechna nedopitá piva po zavírací době. Pivo se čepuje s odlišné pumpové pípy, než na kterou jsme zvyklí. Dopíjíme pivo a vydáváme se na nákup suvenýrů pro rodinu, využívám nabídky pět magnetů za 5,50£. Vracíme se na pokoj, zítra nás čeká poslední den.

25.09.13 – LONDÝN 8:30

Dneska poslední den a před sebou máme nejdelší štreku k Tower of London a Tower bridge. Asi už jsme si zvykli na časový posun, takže vstáváme a vyrážíme o něco déle. Stejná trasa jako včera přes Victoria street, Big ben a Londýnské oko a pak dál podél břehu Temže. Cestou narážíme na menší skate/street park (Southbank Skate Park) se spoustou grafitů, je zde pár schodů, bangy a nějaký ten grindbox. Dále míjíme OXO Tower wharf, což je budova s dominantní věží, sloužící umění a designu, najdeš tu řemeslné obchody nebo galerie, další dominantou je velká cihlová budova, která dříve sloužila jako elektrárna, ale od jejího přestavění a otevření v roce 2000 je známá jako Tate Modern, britské národní muzeum moderního umění. Kolekce zahrnuje všechna významná jména 20. století jako Picasso nebo Warhol, výstava není řazena chronologicky, ale podle témat, hned o kousek dál se nachází Shakespeare´s Globe theatre. Jdeme průchodem, kde se nachází vězeňské muzeum, dále kolem Southwerk cathedral, repliky lodě Francise Drake (Golden hind), poté skrze Hay's Galleria, která dříve fungovala jako přístavní skladiště. Uvnitř je zvláštní kinetická socha (The Navigators), škoda, že je mimo provoz a před ní se nachází mini plácek na pétanque. Cestou podél břehu procházíme kolem několika mostů, které vedou přes Temži: Golden jubilee bridge, Waterloo bridge, Blackfriars bridge, Millenium bridge, který je vyhrazen pouze pro pěší a je spojkou mezi katedrálou sv. Pavla a galerií Tate Modern, dále Southwark bridge, železniční most ke Cannon street station, London bridge a pak už na nás konečně vykukuje Tower bridge. Cestou se nám naskýtá mnoho krásných pohledů na protější břeh. První co nás praští do očí, než uvidíme Tower bridge, je bitevní křižník HMS Belfast, který se zapojil do bojů ve druhé světové válce, nyní slouží jako muzeum. Za dvacet liber se můžeš jít podívat na palubu, což vynecháváme. Já už jsem si prohlídku odbyl před pár lety, když jsme tu byli se školou. Nevím proč, ale pořád jsem si myslel, že je vstup zdarma. Tower bridge je masivní most, který má dvě věže a rozevírá se uprostřed. Pohled na něj je nádherný a tak neustále cvakám spouští u foťáku. Na druhém břehu je Tower of London, který sloužil jako královská residence, vězení, sklad zbraní, mincovna nebo pro úschovu korunovačních klenotů. Je zvláštní pozorovat kontrast, kdy na jednom břehu vidíš starobylý Tower a na druhém moderní zástavbu prosklených budov, mrakodrapů jako je Londýnská radnice, která má nezvyklý oválný tvar. Procházíme přes Tower bridge přímo k Toweru, který obcházíme, fotíme, hledáme záchodky, které jsou zpoplatněny za padesát pencí, je to poprvé co za záchodky platíme, ale je to nutné. Sedáme na prázdnou lavičku kousek od brány, kterou se vchází do Toweru, dáváme svačinu. Po dostatečném načerpání sil se vydáváme na zpáteční cestu po druhém břehu, kde potkáváme spoustu podnikatelů v oblecích, kteří si na lavičkách právě vychutnávají čas obědové pauzy a cpou do sebe jeden sendvič za druhým. Mírně odbočujeme z trasy, abychom viděli Monument, památník velkého požáru v Londýně, který se tyčí do výšky 62m a kdyby se položil, sahal by až k pekárně na ulici Puding lane, kde oheň vypukl. Můžeš jít i nahoru a zdolat tak 311 schodů, ale nějak nám naše nohy říkají, že ne, haha. Vracíme se zpět na cestu podél břehu, odbočujeme u Millenium bridge ke katedrále sv. Pavla, což je obrovská katedrála s kopulovitou střechou. Vstup je vysoký, tak to nedáváme, ale já neustále cvakám snímek za snímkem. V kryptě leží pochován generál Wellington nebo admirál Nelson. Někde na Cannon street nasedáme do červeného, dvoupatrového autobusu s číslem jedenáct, lístek pro jednoho vychází na 2,40£. Vystupujeme na jedné ze zastávek na Victoria street a jdeme zpět k hotelu známou cestou kolem Westminster cathedral. Na hotelu dáváme jídlo a pak vyrážíme do obchodu nakoupit zásoby na zítřejší zpáteční cestu.

26.09.13 – LONDÝN – 8:00 – 27.09.13 – PLZEŇ – 5:00

Vstáváme na osmou, balíme věci, v deset už musíme opustit pokoj a předat klíče. Autobus nám jede v jedenáct hodin ze stejného místa, kde jsme před pár dny vystupovali, tedy na Victoria station. Času máme dost, tak chceme ještě chvilku posedět v jednom z přilehlých parků, ale oba jsou zavřené, tak jdeme rovnou na zastávku, kde už stojí náš autobus. Přesně v jedenáct vyrážíme a užíváme si poslední vyhlídky na Londýn. Hned od začátku cesty cítíme pekelný smrad z nohou, který díky zapnuté klimatizaci přichází ve smrtících návalech. Mysleli jsme, že si za čas zvykneme, ale tohle prostě nejde, haha. Cesta probíhá bez větších problémů, akorát na dálnici v Německu chvíli stojíme kvůli bouračce. Jedeme stejnou cestou, takže nejdříve si to z Londýna šineme do francouzského Calais, kde najíždíme do vlakové soupravy vezoucí nás Eurotunelem, poté do Bruselu, kde nabíráme další cestující. Už to není takový pohled jako za tmy, je zde hodně rozkopaných silnic a rozestavěných domů. Před příjezdem do Lucemburska dáváme zastávku na benzínce. V Lucembursku nabíráme zbytek cestujících. Ani nevím, kdy přesně překračujeme hranice Německa, protože jsem v lehkém limbu. Na českých hranicích jsme kolem čtvrté hodiny ranní a v pět hodin už vystupujeme na autobusovém nádraží v Plzni. Jdeme na trolejbus a za pár minut jsme doma, kde upadáme do kómatu a to je konec našeho výletu do Londýna.


 
04.03.14 10:13
trojka
           Novinky v distru:          

TSUBO - Disdengo EP
GATTACA / ROSA PARKS – split EP
KAOSQUAD - Institute for mental decay EP
MALSTRÖM #7 zine
EXISTENCE #2/2017 zine
EXISTENCE #1/2017 zine
LIKVIDÁTOR komiks
SEBESTŘET - Štíty EP
**************************************
Kompletní seznam věcí v distru ZDE!
**************************************
OBRAZ - Obránci zvířat
 
PHR

PHOBIA RECORDS



MAGICK DISK MUSICK (online store & record label)

VINYL DISK MUSICK (e-zine about Czech vinyl records)



Hertzna - Nahrávací studio

Punk.cz - vše o punku




TOPlist
DIY HC-PUNK MAGAZINE!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one